U nás doma je to někdy jako na divokém západě. Zatímco můj tatínek je velmi hodný a benevolentní, mamka by mě nejraději měla jen doma zavřenou v pokoji a ponořenou v knížkách. Oni jsou každý jiný a já jsem spíš po otci.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Ten se stal mým spojencem a snaží se mě před mamkou bránit. Ona však naši lest téměř vždycky prokoukne a doplácí na to hlavně táta. Tohle mu nikdy nezapomenu. Ještěže ho mám.
Doma jako ve vězení
Moje máma pracuje v laboratoři a svou práci zbožňuje, je hodně vzdělaná a ze mě by nejraději měla doktorku, jenže mě tohle povolání vůbec neláká, nechci se stát lékařkou, ale ráda bych se věnovala dětem, třeba jako učitelka v mateřské školce. Zatím studuji na gymnáziu a snažím se svou matku přesvědčit o tom, že ze mě lékařka nikdy nebude. To tatínek je mnohem méně náročný, pracuje jako řidič autobusu a je takový normálnější. Je totiž lidský, nemá na mě přehnané nároky a stále se mě doma zastává, co to si to ale pěkně vždycky slízne od mámy.
Ta by mě nejraději doma držela jako vězně ve vězení. Po škole mě nutí nejen do domácích prací, ale také do učení. Jenže zatímco mé spolužačky se učí třeba hodinku, já se mnohdy musím učit až do noci, abych měla ve škole výsledky přesně takové, jaké si přeje máma. Jakmile dostanu horší známku než dvojku, nastává doma hotové peklo. Její dcera přece nebude nosit trojky! Kdybych doma neměla tatínka, už bych se asi dávno zbláznila. Nejsem totiž po mámě, nejsem tolik ctižádostivá a myslím, že mám ve škole dobré výsledky. Jsem nejlepší ze třídy, učení mi jde, a proto si nárokuji také volné dny. To ale u mamky vždycky tvrdě narazím.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Renata a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Nic z tebe nebude
Mamka nikdy nemá radost z mých úspěchů, tvrdí, že jsem zatím ničeho nedosáhla, a tak se nebude předčasně radovat, myslím si ale, že já jí nebudu nikdy dost dobrá. Doma je zlá i na taťku, často ho ponižuje, směje se mu za to, že jezdí jen autobusem a je řidič, pro ni, jako pro vysokoškolačku s diplomem je vlastně otec odpad, a já si někdy říkám, jak je možné, že si tohle nechá líbit. Myslím si, že to dělá všechno hlavně kvůli mně. Hodně mi totiž pomáhá a také se mě snaží krýt, jenže naše mamka je snad jako hlídací pes a v sobě má zabudovaný detektor lži. Vždycky nám na všechno přijde a potom to odnáší hlavně otec.
Když chci jít občas s přáteli ven nebo do kina, je doma zle. Mamka si stále myslí, že nemám takové výsledky, abych ven mohla chodit, ale táta se mě snaží krýt. Vymyslí si tak vždycky nějakou lež, třeba, že jsem v knihovně, mám doučování nebo jsem šla za babičkou s něčím jí pomoci. Jenže povětšinou to praskne a nadáno dostane především táta. Jen díky němu ale mám alespoň párkrát do měsíce pocit, že žiju a že všechno není jen o knížkách a učení.
Ještě jsem ani neměla kluka
Mamka mě tak hlídá, že je pro mě téměř nemožné najít si nějakého kluka. Všechny moje kamarádky už nějakého dávno mají. Připadám si jako exot, nechci být – a ani jsem nikdy nebyla vyloženě šprtka, ale máma ji ze mě dělá a já se začínám doma úplně dusit. Občas si tajně přeji, aby táta od mamky odešel a vzal si mě k sobě.
Je to asi strašné, přát si rozvod svých rodičů, ale já vím, že by se ulevilo nejen mně, ale i tatínkovi. On je moc skvělý a dobrosrdečný člověk a moje matka ho svými nároky úplně ničí. On je ale tak hodný, že by ji sám asi ani nikdy neopustil. A moje mamka snad k životu ani lásku nepotřebuje, jí stačí tabulky a odborná práce, které se věnuje už mnoho let.
Mě ale takový život neláká a nebaví. Chtěla bych být jen s tátou, ale to se mi asi nikdy nesplní. S ním by se mi žilo určitě mnohem lépe.
