Měla jsem svou partu přátel, všichni jsme se znali již ze základní školy a zůstali jsme přáteli, i když šel každý z nás na jinou střední školu. Vídali jsme se odpoledne po škole a o víkendech jsme občas zašli na diskotéku nebo do kina.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Pozorovala jsem už delší dobu, že se mí přátelé mění. Ne všichni, ale zejména kluci z naší party začali být více drzí a dělali spoustu hloupostí. Měla jsem je však ráda a věděla jsem, že je to jen tím, že chtějí zkoušet nové věci a trošku se odreagovat. To, jak se ale zachovali při naší poslední návštěvě diskotéky, mě bude mrzet už navždy.
Chceš se pobavit?
Jako každý pátek, tak i v onen osudný den jsme s přáteli přemýšleli, kam večer vyrazíme. Doma jsem řekla, že spím u kamarádky, ona zase řekla, že spí u mě a vyrazily jsme i s kluky na místní diskotéku. Přespat jsme měli všichni u jednoho z nich, protože jeho rodiče nebyli doma. Hrozně jsme se všichni těšili. Petra, moje nejlepší kamarádka přišla odpoledne k nám a společně jsme se nalíčily a učesaly, aby nám to slušelo. Vyrazily jsme pak pro kluky a šlo se do parku na skleničku. V baru by nám ještě nenalili, takže jsme se složili na víno, které nám koupil bratr mé kamarádky.
Nikdy jsem moc nepila, ale když se mělo někam jít, nenechala jsem se přemlouvat dlouho, lépe se mi pak tancovalo a bavilo. Navíc jsem toho opravdu moc nemusela vypít a měla jsem skvělou náladu. Ten den ale kluci vytáhli ještě něco navíc. Byla to extáze, kterou si sehnali od starších spolužáků ve škole. Chtěli to vyzkoušet a měli také jednu pro mě a Petru.
Já jsem ale razantně odmítla, bála jsem se, co by to semnou mohlo udělat. Ale Petra byla odvážnější a chtěla do toho s nimi jít bez většího přemlouvání. Zarazilo mě to, ale rozhodně jsem jí nechtěla nic zakazovat. Ona mě přemlouvala, říkala, jak se skvěle pobavíme, i přesto jsem odmítla a otočila jsem se zády, abych neviděla, jak si to dávají. Prostě mi to nedělalo dobře, uvažovala jsem, proč to vlastně dělají, vždyť to víno nám bohatě stačí.
Kdybych se raději neotočila
Já se otočila a vůbec jsem netušila, že Petra toho využila a společně s kluky tabletku extáze vhodila do kelímku s mým vínem. To jsem já vypila a následně jsem po pár minutách začala pozorovat, že se semnou něco děje a oni se mi všichni neuvěřitelně nahlas smáli. V tu chvíli mi to došlo a dostala jsem děsný strach z toho, co bude dál. Panikařila jsem, a tak jsem měla stav mnohem horší než oni.
Snažili se mě uklidnit, ale já byla jako smyslů zbavená, začala jsem se potit a měla jsem potřebu se začít hýbat. Rychle tedy sbalili věci a odvedli mě na diskotéku, kde to nebylo tolik nápadné. Tam jsem se sice trošku uklidnila, začala jsem tancovat a cítila jsem se vlastně dobře, ale mé nálady se hrozně střídaly a chvílemi mi bylo hrozně zle, po chvíli zase o něco lépe, a tak pořád dokola.
Ostatní se náramně bavili a mě úplně ztratili z dohledu. Já jsem začala pociťovat podivné stavy a bylo mi špatně – z diskotéky jsem utekla, což jsem neměla dělat. Začala jsem venku opět panikařit, utíkala jsem městem a ztratila jsem se na konci města v úplné tmě. Viděla jsem tam zaparkované auto a myslela si, že v něm někdo je, jenže nebyl. To já jsem ale nevnímala, do auta jsem se začala dobývat a spustila jsem alarm.
Útěk a ráno v nemocnici
Ten zvuk mě strašlivě vyděsil a začala jsem zběsile utíkat. V tom ale přijížděli policisté a viděli mě, vydali se tedy za mnou. Na jejich výzvy jsem patrně nereagovala, upřímně to si už moc nevybavuji, měla jsem vážně velký strach. Chytli mě a odvezli rovnou do nemocnice, kde si mě nad ránem vyzvedli vyděšení a nic netušící rodiče. To už jsem začala vnímat o něco víc a všechno mi to začalo docházet, což bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila.
Nejenže jsem rozbila auto, ale běhala jsem po městě v šestnácti letech a úplně zdrogovaná. To byla pro mě neuvěřitelná rána a pořádně jsem si to doma slízla. Vymlouvala jsem se na to, že jsem si nic dobrovolně nedala, že mi to podstrčili kamarádi, policistům jsem to ale neřekla, abych je nepotopila. Svěřila jsem se jen rodičům, kteří mi to ale nechtěli věřit.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Lída a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
To není pravda
Mamka tedy navrhla, abych je pozvala všechny k nám, že se jich zeptají s otcem sami. Jenže mě bylo jasné, že kluci nepřijdou, Petra byla jediná, kdo dorazil, jenže ani ona se mě nezastala a lhala mým rodičům do očí, že jsme si tabletku vzala dobrovolně společně s nimi, že jsem to chtěla stejně jako oni zkusit a byla jsem zvědavá. Úplně mě tak potopila, bála se totiž, že když řekne, jak to bylo, budou z toho mít i oni problémy.
Moc mě to mrzelo, moje nejlepší kamarádka mě v tom úplně nechala samotnou a vůbec jí to nebylo hloupé. Doma mám ještě teď, téměř po roce od té události hotové peklo a nemůžu jít po škole ven ani na krok. Také jsem ztratila své kamarády, které jsem měla tolik ráda. A rodiče musí platit škodu.
