Lucka byla moje nejlepší kamarádka už od základní školy. Když se k nám do vesnice přistěhovala s její početnou rodinou, všichni se na ně dívali zvláštně. Měli obrovský dům a její otec byl vlivný podnikatel, na takové lidi nebyl u nás nikdo zvyklý.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Lucka však nebyla vůbec rozmazlená ani nedávala najevo, že je z vážené rodiny. Byla obyčejná – a my se velmi brzy spřátelily. Brala jsem ji jako sestru, a když jsem si všimla, že má později problémy, rozhodla jsem se jí pomoci. Jen nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí.
Nerozlučná dvojka
Bylo nám jedenáct, když jsme se začali přátelit. Od té doby jsme byly nerozlučná dvojice. Ona spávala u nás, já u nich, jezdily jsme společně na výlety i letní tábory. Kupovaly jsme si stejné oblečení, snad jsme i jedly to, co ta druhá. Myslely jsme stejně a měly většinou na všechno stejný názor. Také jsme společně odešly studovat na gymnázium a dohodly se, že nebudeme dojíždět domů, ale zůstaneme na internátu. Na to jsme se těšily úplně nejvíce.
I když jsme si v patnácti připadaly už jako dospělé, já měla vždycky trošku větší dávku zodpovědnosti v sobě. To Lucka toužila poznávat nové lidi a začala velmi brzy věřit i úplně cizím a podivným klukům z party, které jsme se na internátu chytly. Já jsem měla radost, že se nám podařilo zapadnout tak rychle, ale přeci jen jsem byla ta opatrná. Už v tu dobu jsem cítila, že se s Luckou trošku rozcházíme, ale pořád jsme byly spolu vždy a všude.
Jedna párty za druhou
Bylo mi jasné, že na internátu zažiji nejrůznější akce a párty se spolužáky, to mi problém nedělalo. Ale opíjet se každou noc a do toho kouřit trávu, to se mi vážně nechtělo. Pořád jsem chtěla být ráno ve škole v pohodě a chodit za školu jsem neměla ve zvyku. Ostatně to ani Lucka, jen do té doby, než poznala Marka. Marek byl od nás starší, už byl ve čtvrťáku. Bylo na něm vidět, že z autorit si nic nedělá a na gympl chodí jen proto, aby měl maturitu. Žádné vyšší cíle si nekladl. Vedle něj se začala měnit i Lucka. A byla to opravdu rychlá změna.
Markovi stačilo pár týdnů a Lucku měl úplně omotanou kolem prstu. Začala s ním chodit každý večer pryč, když se vrátila nad ránem na pokoj, nebyla unavená a pořád něco dělala. Změnilo se nejenom její chování, ale i vzhled. Začala hubnout, její pleť zešedivěla a všude měla pupínky, byla hodně roztěkaná a někdy jí bylo hodně špatně tak, že nemohla ani do školy a jenom spala.
Večer však už se svým přítelem vyrážela znova ven. Už si se mnou nepovídala, nezajímalo ji, co dělám já, už mě ani nezvala, ať jdu s ven s nimi. Byla pořád nervózní a občas po mě vyjela, aniž bych jí k tomu dala sebemenší důvod. Dívala jsem se na to, jak se mi nejlepší kamarádka mění před očima a vůbec mi z toho nebylo dobře.
Snažila jsem se ji krýt
Nejdříve jsem se ji snažila krýt, ve škole jsem ji omlouvala, ale doma jsem o ničem nemluvila. Když se mě na ni poprvé její rodiče ptali, řekla jsem, že toho máme teď hodně ve škole, že ji hodně doučuji a ona je z toho špatná. Myslím, že už v té době mi to moc nevěřili, ale pořád se to dalo ještě snést. Mezitím jsem se samozřejmě snažila přijít na to, co se s Luckou děje.
Že bere drogy, jsem zjistila asi po čtyřech měsících, když jsem ji omylem chytla na záchodě přímo při činu. Nevěřila jsem vlastním očím, i když jsem to tušila, myslela jsem, že si vezme něco jen občas na těch nočních akcích, ale že se odváží si to dát i u nás na pokoji jen tak odpoledne, to mě zarazilo.
Už jsem nemohla dál mlčet
Následující rok byl peklo, Lucka šla hodně dolů, už se na ni nedalo ani dívat. Neustále jsme se hádaly, hrozil jí vyhazov ze školy, domů už skoro ani nejezdila. Začínala jsem mít o ni strach – a když jsem viděla, s kým se baví, bylo mi zle. Už jsme byly jen spolubydlící, i když ona se na internátu objevovala stále méně, vlastně jen kvůli vychovatelkám. Přemýšlela jsem každý den, jak bych jí mohla pomoci, ale nechtěla jsem být práskačka. Přece nemůžu napochodovat jen tak k nim domů a sdělit rodině, že jejich dcera spadla až na dno a bere tvrdé drogy. Jenže jinak jsem jí pomoci nemohla.
Prožíváš podobné životní útrapy jako Petra a rádi by si se s nimi svěřila? Napiš nám na email [email protected].
A pak jsem u ní našla injekční stříkačku. To mě rozzuřilo, vytáhla jsem jí rukáv a viděla něco, co jsem raději vidět neměla, bylo to neuvěřitelné. Ona si to svinstvo vážně začala píchat. To byl impulz, že musím začít jednat. Sedla jsem na vlak a okamžitě odjela k nim domů. Všechno jsem vylíčila jejímu otci a pak se začaly dít věci. Ten mě posadil do auta a okamžitě jsme se vydali Lucku hledat. Když jsme ji našli, její otec se nejdříve rozplakal, Lucku udeřil a nacpal do auta. Mě poslal sbalit její věci na pokoj a pak ji odvezl.
Snad to časem ocení
Bylo to strašné, Lucka se samozřejmě bránila, její otec ji okamžitě ještě ten den nechal převézt na léčení a mě hlodalo svědomí, udělala jsem dobře? Možná se to dalo řešit i jinak, dát ji trošku více času, teď má nálepku feťačky doma i ve škole, vzdělání žádné a se mnou asi už do konce života nepromluví.
Také si přečti: Aneta (17): Moje kamarádka nepřenesla přes srdce, že o mě projevil zájem kluk
I když stále doufám, že to pochopí a ocení. Vždyť si mohla zničit život.
