Myslela jsem si, že gymnázium bude pro mě procházka růžovou zahradou. Jako premiantka třídy jsem nepochybovala o tom, že vše budu zvládat. Jenže opak se stal pravdou. Patřím mezi podprůměrné žáky a začínám mít školy dost. Nevím, jak z toho ven. Nejraději bych studia zanechala.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Když jsem začala chodit na střední školu, těšila jsem se, že mi začíná nová etapa života
Odchod ze základky jsem obrečela, protože mi bylo líto, že se už se svými spolužáky nebudu každý den setkávat a že se naše cesty rozešly. Vždy jsem patřila ve třídě k jedničkářům, vlastně jsem se ani nemusela moc učit. Všechno mi šlo samo. Ale pak nastal zlom. Na gymnáziu najednou zjišťuji, že mám mnohem chytřejší spolužáky. S učením zápasím a domů z některých předmětů nosím čtverky – a ani o pětky není nouze.
Základní škola se mi zdála poměrně lehká
Učení jsem zvládala opravdu levou zadní, jak se říká. Na jazyky mám nadání od přírody a také ostatní předměty mi šly hladce. Snad jen fyzika a chemie byly o něco obtížnější, ale i ty jsem nakonec zdolala bez výraznějšího učení. O to jsem měla více času na své koníčky, kterým jsem se věnovala ve svém volném čase. Chodila jsem hrát volejbal, cvičit zumbu i na hodiny klavíru.
Když jsme se měli v deváté třídě rozhodnout, na jakou střední školu se budeme hlásit, v mém případě padla jasná volba na gymnázium. Určitě jsem chtěla jít v budoucnosti na vysokou školu. Lákaly mě takové obory, jako jsou medicína nebo právo. S mými samými jedničkami jsem neměla na vytoužené gymnázium problém se dostat.
Byla jsem nadšením bez sebe, když mi přišlo oznámení o tom, že jsem ke studiu na gymnáziu byla přijata. Nikdy nezapomenu na následující prázdniny, které jsem si opravdu užívala. Skončila jsem devítiletku a chystala se jít studovat střední školu. Připadala jsem si tak důležitě.
Byla jsem hodně zvědavá, jak to v nové škole bude probíhat
I když se to asi zdá nepravděpodobné, dokonce jsem se na začátek nového školního roku těšila. Moderní budova gymnázia mě ohromila, bylo to zcela něco jiného než naše stará základní škola. A když začalo opravdové vyučování, připadala jsem si tak dospěle. Vše bylo jiné – učitelé nám vykali, nové tváře spolužáků a také odlišný způsob výuky.
Tím jsem byla hodně překvapená. Učitelé nám nic nediktovali, jak jsem byla zvyklá na základce, ale předpokládali, že si zápisky z vyučování budeme dělat sami. Chvíli mi trvalo, než jsem si našla v tom nějaký systém. Ze začátku se mi ale mockrát stalo, že jsem si z hodiny nestačila všechno zapsat, a to dokonce i to, co pak bylo v písemce a co jsem nenašla v učebnici.
Také si přečti: Radka (14): Nový spolužák nás začal šikanovat, společně jsme na něj ale vyzráli
Nejvíce jsem začala zápasit s fyzikou a chemií
Učivo mi připadalo velmi těžké a měla jsem problém ho vůbec pochopit. Pochopitelně mi chyběly zápisky, které jsem si nestihla udělat. A také jsem zjistila, že se neumím učit. Tedy spíše, že jsem to nikdy nepotřebovala umět. Na základní škole jsem látku pochopila během přednášky učitele. Ale na gymnáziu to bylo něco jiného.
Tady jsem kolikrát v hodině nic nepochopila a vše jsem se musela pak učit doma. Začal jsem si připadat, že tu na škole nemám co dělat. A nechápala jsem, jak je možné, že ostatní takové problémy nemají. Zatímco druzí bez mrknutí oka nosili běžně jedničky, já jsem dostávala na testy čtverky a nezřídka kdy i pětky.
Byla jsem z toho moc smutná
Tak jsem se na gymnázium těšila – a co z toho mám? Ani na své koníčky kvůli učení už nemám čas. Všechen volný čas spolkla škola. Mého rozpoložení si všiml můj starší bratr, i rodiče zaregistrovali, že mé nadšení ze školy opadlo.
Svěřila jsem se jim s mými obavami ještě dříve, než byly třídní schůzky. Stejně by tam zjistili, jak na tom jsem se známkami. Brácha se mi smál, že to všechno moc prožívám. Mu se to řekne, když je bedna na matematiku a fyziku a studuje IT na vysoké škole. Slíbil mi však, že jak přijede domů z kolejí, že mi fyziku vysvětlí.
A táta se nabídl s pomocí ohledně chemie. Prý si ze školy ještě dost pamatuje. Jsem vděčná za to, že můj bratr má se mnou svatou trpělivost. Vysvětlil mi, že v první řadě se musím naučit se učit, bez toho to na střední škole už nejde, není-li člověk génius.
A také mi řekl, že přece nevzdám bitvu bez boje, když jsem se mu svěřila, že jsem chtěla školy zanechat a jít někam jinam.
