Iva má ještě dva mladší sourozence a všichni žijí jen se svým tatínkem. Maminka po rozvodu totiž děti do péče nechtěla a odstěhovala se do zahraničí za svým novým přítelem. I když je to už více než pět let, tatínek si pořád na roli svobodného otce nemůže zvyknout, a nebýt pomoci nejstarší Ivy, byl by asi úplně ztracený.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Ta však dospívá, za chvíli dostuduje střední školu a má v plánu se odstěhovat do většího města a jít na vysokou školu. Má však strach z toho, jak to doma tatínek se sourozenci všechno zvládne.
Najednou úplně sami
Ivy mladší bratr má osm let a sestřička oslavila šesté narozeniny. Bylo jí jen pár měsíců, když se jejich maminka rozhodla od otce odejít, požádala o rozvod a během pár týdnů zmizela s novým přítelem za hranice. Nikdo její rozhodnutí nechápal, nechala doma tři děti včetně malého kojence a odjela si žít svůj nový život. Pro Ivina otce to byla pochopitelně obrovská rána. Také Iva, která už měla dvanáct let, situaci těžko snášela a nerozuměla tomu, co se v mamince zlomilo. Od té doby se už neviděly.
Jako dospívající dívka se ocitla téměř ze dne na den bez matky, doma měla malého bratra a sestru ještě v kočárku. Tatínek byl vyřízený, a jen těžko se dokázal o všechno postarat. Vypomoci tedy musela Iva, která už byla dost velká to, aby mohla pomáhat s hlídáním, úklidem a také začala občas vařit. Změnil se jí život, už nemohla s kamarády ven kdy se jí chtělo, musela prostě doma. Tatínek se snažil ze všech sil, aby se nesesypal, několik měsíců mohl zůstat doma, ale poté už bylo nutné, aby se vrátil do práce a všichni museli fungovat.
Jako slon v porcelánu
Jenže zatímco Iva začala fungovat, neboť cítila, že je to její povinnost, otec jen velmi těžko zvládal všechny úkony, a po práci chodil domů vyřízený, v noci nespal, protože musel vstávat k miminu a odpoledne už nezvládat domácnost. Od toho tam byla, a do teď je Iva. Musela se začít hodně otáčet, zvládala prát, žehlit, vařit, nakupovat, uklízet a do toho se učila do školy.
Měla jediné štěstí, že ve škole jí to šlo, a nad učením tak nemusela trávit dlouhé hodiny. Jenže Iva už za chvíli oslaví osmnácté narozeniny, skončí střední školu a ráda by poté odešla na vysokou. Řeší však, jestli je to vůbec možné, a kdo by potom tatínkovi pomáhal. Sourozenci ještě péči budou potřebovat.
Chtěla bych ho seznámit
Iva vidí východisko v jediné věci – táta potřebuje ženu. „Líbilo by se mi, kdyby našel hodnou a slušnou paní, která by mu pomohla a měla ho ráda. Nebyl by sám a také o sourozence by se někdo postaral. Jenže táta nechce slyšet ani o nové známosti a už vůbec ne o nějaké paní, která by mu jen chodila domů pomáhat. Mám ale o ně strach,“ vypráví Iva.
Iva, která se už pět let stará o své mladší sourozence, je logicky nechce jen tak opustit, zvláště, když neví, jak by se jim jen s tátou vedlo. Tomu prostě dělá problém skloubit všechno dohromady a nadělá pak více škody než užitku. Ona starost o dva malé caparty je někdy náročná opravdu hodně.
Nelehké rozhodnutí
Iva tak stojí před složitým rozhodnutím. Neví, zda má raději zůstat doma a tatínkovi dál pomáhat, nebo to risknout a odjet. Vždycky se může vrátit a studovat na dálku. Naštěstí možností je stále více než dost. Nezbývá tak než jí přát hodně štěstí do budoucna.
Určitě má ale Iva velkou průpravu do své budoucího dospělého života. Takové zkušenosti se jí budou jistě jednou velmi hodit.
