Týna žila se svou matkou vždy sama a neměly to moc jednoduché. Jelikož její maminka pracovala jako dělnice ve výrobě, pracovala na směny a peněz stejně příliš nepřinesla. Aby měla Týna jiný a lepší život, rozhodla se, že jí s tím pomůže. Ovšem cesta na vrchol se rovnala extrémnímu stoupání, na které dcera neměla síly a nebyla připravená.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Roky se tak trápila a psychicky užírala, když se jí něco nepovedlo tak, jak matka chtěla, bylo doma zle a nároky se jen zvyšovaly.
Budeš nejlepší
Týna už od útlého věku musela dělat přesně to, co chtěla její matka. Zatímco učitelky v mateřské škole doporučovaly malé Týnce navštěvovat hodiny výtvarné výchovy, protože na to měla nadání a bavilo ji to, její matka už v jejich pěti letech měla představu o tom, co její dcera bude jednou dělat a měla dojem, že budoucnost v umění určitě mít nebude. Nejdříve vysnila dceři kariéru sportovkyně, ovšem Týna byla na pohyb úplně levá.
Začalo to u mažoretek, pokračovalo krasobruslením, tenisem a skončilo plaváním. I když se musela zadlužit, tlačila svou malou dceru do nejrůznějších sportů a snažila se dceru v týmu vždy udržet za každou cenu. Verdikt trenérů ale byl vždy stejný. Týnu to nebavilo a na sport neměla vlohy. Její matka se ale nevzdávala, a tak si řekla, že když to nevyjde ve sportu, vyjde to jinde. Pokaždé, když ale Týnce něco nevyšlo tak, jak si to její matka představovala, přišly tvrdé tresty a nadávky.
„Zavírala mě doma a nutila mě dlouhé hodiny sedět u učení, měla pocit, že když se nic nenaučím, nikdy ze mě nic nebude, a tak mě nutila úplně do všeho. Musela jsem být nejlepší v matematice, češtině, a učit se i dva cizí jazyky zároveň, já jsem nebyla nikdy hloupá, ale čím víc nade mnou matka stála, tím hůř mi to šlo a nedokázala jsem se naučit nic. Někdy jsem kamarádky neviděla i měsíce, nikam jsem zkrátka nemohla, jen ze školy domů, na doučování a pak znovu doma se učit,“ vypráví Týna svůj příběh.
Tvrdý dril a žádný úspěch
Týny matka nešla ani daleko pro ránu nebo nadávky. U nich doma to tak někdy vypadalo jako na bitevním poli. Týna musela být jedničkářka, a nic jiného nebylo přípustné. „Říkala mi, že jsem líné prase po otci, který taky nikdy nic nedokázal. Jenže podle mě matku spíše trápilo to, že ona sama nedokázala v životě to, co si vysnila, a teď to chtěla po mně, jenže já jsem chtěla malovat, stát se tatérkou, a ne nějakou právničkou nebo doktorkou. Učení mi do hlavy moc nešlo, a to hlavně když nade mnou pořád stála,“ pokračuje Týna.
Týna se snažila dostávat co nejlepší známky, ale nedařilo se jí, tak jak si to představovala její maminka. Takže se dostaly do bodu, kdy Týna už psychicky nemohla, nápor nezvládala, uzavírala se do sebe a tajně po nocích si malovala, to byla její terapie.
Zkoušky na gymnázium
Když měla Týna skládat důležité přijímačky na gymnázium, byla už týden dopředu nervózní ze své matky a případného neúspěchu. Nakonec se ještě před začátkem ve třídě složila, a musela být odvezena do nemocnice s totálním vyčerpáním organismu. Lékaři zjistili, že je všechno psychického původu a Týna si po letech muk promluvila s psychologem, což dodnes považuje za to nejlepší, co ji potkalo.
I když ani poté její matka ze svých nároků příliš neslevila, musela přijmout fakt, že její dcera chce studovat uměleckou průmyslovku. „To byl jediný kompromis, kterého byla schopná. Psycholog zdůraznil, že by to pro mě bylo nejlepší, a ona neměla ani jinou možnost, určitě se o mě bála. Ale i tam jsem se musela pořád dokola učit a mít perfektní vysvědčení. Už jsem ale alespoň mohla malovat a neschovávat se,“ končí vyprávění Týna.
Maminka je jen jedna
I když si Týna prožila s maminkou své, ví, že to vlastně myslí dobře, jen na to jde hodně špatně. K psychologovi Týna dochází už léta pravidelně a moc jí to pomáhá, ve škole jí to jde i bez hodin učení, i když ven s přáteli se pořád jen tak nedostane, pouze o víkendu může.
Mámu má i přes všechno moc ráda a věří, že se všechno mezi nimi vyjasní, když Týna školu dokončí a jako dospělá se postaví na vlastní nohy.
