Karolína byla zvyklá na své soukromí, a když musela uvolnit pokoj babičce a přestěhovat se do místnosti ke své sestře, vůbec nebyla nadšená. K babičce, i přestože ji měla ráda, se začala chovat škaredě. Když se dozvěděla, že důvod jejího přestěhování je rakovina, bylo jí líto, jak škaredě se zachovala.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Rodiče oznámili dcerám, že se k nim bude stěhovat babička
Karolína bydlela s rodiči a mladší sestrou v poměrně velkém domě na periferii města. Obě díky tomu mohly mít vlastní pokoj a soukromí. Rodiče za to byli rádi, protože takto se jejich dvě dcery mezi sebou moc nehádaly. Všechno fungovalo skvěle. Jednoho dne jim rodiče oznámili, že se k nim bude stěhovat jejich babička. Karolína babičku měla moc ráda a byla z této novinky nadšená. Babička vždycky kryla všechny její vylomeniny a byla dobrý spojenec.
Karolína musela babičce uvolnit její pokoj
Vše se rázem otočilo, když však zjistila, že musí svůj pokoj uvolnit babičce a přestěhovat se ke své mladší sestře Ivě. Ta z toho byla nadšená a těšila se, že bude sdílet pokoj se svou starší sestrou, ale Karolína si myslela, že snad špatně slyší. Jedna věc byla, že u nich babička bude bydlet, ale uvolnit jí pokoj rozhodně nechtěla. Všechny její protesty byly marné. Rodiče rozhodli a nedali ji prostor k žádné diskuzi.
Karolína si vylila svou zlost na babičce
Neochotně přestěhovala své věci do sestřina pokoje a brala to jako velkou křivdu. Vadilo jí i to, že ona si své věci musela přestěhovat sama, zatímco babiččiny věci stěhovali rodiče a ta pouze seděla u stolu a koukala na ně. A když ještě rodiče Karolíně nakázali, ať jim pomůže donést poslední zbytky babiččiných krabic, tak to nevydržela. „Babi, a proč ty sedíš na zadku a nenosíš si ty krabice sama, když tady chceš bydlet“, obořila se na babičku.
Zjištění pravdy Karolínou zatřáslo a rozplakalo
V ten moment rodiče neřekli ani slovo, ale večer, než se všichni uložili ke spánku, zavolala si máma Karolínu do kuchyně. „Naše babička má rakovinu v posledním stádiu“, začala máma bez obalu. V Karolíně by se krve nedořezal a teprve teď, jí začaly docházet všechny souvislosti. Podívala se do máminých uslzených očí a obě začaly plakat. Karolína slíbila, že své milované babičce, které už nezbývalo moc času, bude ve všem pomáhat.
Babičce se omluvila a velmi litovala, jak s ní mluvila
Celou noc přemýšlela nad tím, co jí řekla máma, a jak škaredě se k babičce zachovala. Měla strach z toho, co přijde, a bylo jí to všechno hrozně moc líto. Druhý den okamžitě změnila své chování. Babičce se omluvila a začala jí se vším pomáhat. Ta její omluvu přijala, a nakonec spolu zůstali v dlouhém objetí. Karolíně se chtělo opět plakat, ale věděla, že musí být před babičkou silná.
Ne vždy je všechno tak, jak to na první pohled vypadá a není dobré někoho za cokoliv odsuzovat, bez všech informací. Karolína si uvědomila, jak bylo její jednání hloupé a sobecké. Teď dělá všechno proto, aby se babička u nich doma cítila dobře a snaží si užít každou chvíli s ní.
