Markéta zjistila, že čeká dítě pár týdnů po patnáctých narozeninách. V té době navštěvovala gymnázium a byla ve prvním ročníku. I když ji každý odrazoval od toho, dítě si nechat, ona si prosadila svou a odešla ze školy, aby se o něj mohla starat. Jenže teď, když se blíží konec mateřské, neví, co bude dál.
Dítě je přece dar
Markéta měla přítele teprve pár měsíců, ale měla ho moc ráda. On sám byl zodpovědný, hodný, ale dost cílevědomý. Po oslavě svých patnáctých narozenin zjistila, že se svým přítelem Petrem čeká dítě. I když to pro ni byl velký šok, rozhodla se, že si dítě nechá a všechny rady ze strany rodičů že by dítě měla dát pryč, smetla Markéta razantně ze stolu. Dítě pro ni znamenalo dar, a i její přítel jí slíbil, že se o ně postará.
Rodiče nezklamali
Rodiče Markétě slíbili, že u nich bude moci nějakou dobu zůstat, alespoň do doby, než Petr odmaturuje a najde si práci. Ten byl o něco starší a mu zbýval rok do posledního ročníku školy. Přes prvotní obavy oba svou roli zvládali a všechno tak vypadalo skvěle. Petr odmaturoval, sehnal bydlení a našel si i stálou práci. Rodina ta mohla být pohromadě a oba mladí rodiče se učili všechno zvládnout jako dospělí, bez pomoci rodičů.
„I když jsem dítě nikdy tak brzy neplánovala, když jsem poprvé uviděla ultrazvuk, a když mi řekli, že to bude holčička, věděla jsem, že to všechno zvládneme, že ji budeme milovat a dáme jí všechno, co potřebuje. Rok po narození dcery, když jsme se přestěhovali do vlastního, jsem ale začínala mít pocit, že tohle prostě nemůžeme zvládnout a všechno finančně utáhnout.
Jak to vidí Markéta?
Nájem byl moc drahý a Petrova výplata jej pokryla, na jídlo a ostatní potřeby jsme měli jen můj rodičovský příspěvek. Jenže ten také brzy přestanu pobírat, a tak jsem přemýšlela, co s námi bude dál. Brigádu si zkouším najít každým dnem, jenže mladou holku jen se základní školou nikdo jen tak nezaměstná, a když už, nestačí to. Ani teď sice nelituji svého rozhodnutí, každým dnem se ale bojím, co s námi bude dál a jak to zvládneme. Do školy se vrátit nemůžu, potřebujeme peníze,“ říká Markéta, která má obavy z čeho budou žít dál.
Jsme na něm úplně závislí
Pro Markétu není jednoduché ani přijmout fakt, že do teď byla vždy na někom závislá. Nejdříve na rodičích, kteří ji podporovali ze začátku a později na Petrovi, který je ale nemůže sám živit do nekonečna. On má ovšem alespoň středoškolské vzdělání, které Markétě chybí a to se práce hledá vždycky obtížněji. Markéta hlavně potřebuje mít jistotu, že kdyby jednou zůstala s dcerou sama, bude schopná ji uživit a dopřát jí všechno, co potřebuje. Přeci jen i mezi mladým párem se objevují občas mráčky a je potřeba myslet na budoucnost, která je te´d bohužel pro mladou maminku dost nejistá.
Odvaha se ale Markétě rozhodně nedá upřít.
