Katka měla tatínka původem z Velké Británie a maminku Češku. Ti dva se poznali během dovolené a byla z toho velká láska, ze které se narodila Katka. Jenže Katčin tatínek vedl velkou mezinárodní firmu a kvůli práci musel často cestovat. Aby byla rodina pohromadě, cestovala malá Katka s maminkou s ním. Rodina sice byla pospolu, ale malá Katka střídala školy, a i když si kamarádky našla, hned o ně zase přišla.
Život na cestách
Nebylo lehké v dětství neustále se někam přesouvat a nastupovat vždy jen na chvíli do nové školy. Katka tak během dětství sice poznala skoro celý svět, ale nikdy neměla opravdovou kamarádku jako ostatní děti. Dnes Katka vzpomíná: „Pamatuji si, že jsem vždycky přišla do školy, kde mě paní učitelka představila, a všichni na mě koukali. Když jsme někde byli třeba půl roku, našla jsem si kamarádky, ale zase o ně hned přišla. Později už jsem se ani nepokoušela nějaké nové kontakty navázat a hrozně jsem se uzavřela do sebe. Začala jsem být samotářská a soustředila jsem se jen na učení. Nic jsem neznala, žádné dětské hry, nevěděla jsem o čem, si tak holky povídají. Po ukončení studia jsem si hned našla práci ale ani tam jsem nedokázala navázat bližší kontakt s nikým z kolegů. Trápí mě to, nevím jak se s lidmi bavit, jak být společenská. Jsem čím dál víc uzavřená do sebe a lidé okolo na mě pohlížejí jako na podivínku. Já ale taková být nechci.“
Katka i přes veškerou svou snahu neumí navázat kontakt s nikým z jejího okolí. I když její rodiče stále cestují, ona se rozhodla usadit natrvalo ve své domovině, v České republice, ale nemá tu prakticky nikoho. Rodiče vidí párkrát do roka a tak si logicky připadá opuštěná a bezradná. Neví, jak by měla navázat vztah přátelský natož tak ten milenecký.
Nikdy jsem neměla kluka
Katka si za ty roky vypěstovala jakýsi respekt z lidí a podle svých slov se bojí komunikace s nimi. Má pocit, že je jiná než ostatní a to i díky tomu, že nikdy neměla žádného kluka. Ve svých 25 letech se s nikým nikdy nesblížila a ani se o to nepokoušela, což ji logicky také trápí. I když by se mohlo zdát, že měla poměrně zajímavé dětství a měla to štěstí, že mohla už poznat svět, moc výhod to nemá, právě naopak. Oddělení od stálého kolektivu se jí vymstilo a ona teď má pocit, že nikam nepatří, i když se moc snaží.
Katka se ale rozhodla, že to tak nenechá, nestyděla se a vyhledala odbornou pomoc. Nyní dochází na terapie k odborníkovi, který se jí snaží pomoci najít cestu, kterou by se do kolektivu svých vrstevníků mohla zařadit a začít tak konečně žít jako všichni ostatní.
My jí přejeme, aby se to povedlo a Katka byla šťastná.
